Jozef Tiso

ThDr. Jozef Tiso
Portrét přibližně z roku 1936
Prezident první Slovenské republiky
Ve funkci: 29. listopadu 1939 – 3. dubna 1945
Předchůdce	funkce zřízena
Nástupce	funkce zrušena
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československé republiky
Ve funkci: 15. ledna 1927 – 8. října 1929
Předchůdce	Jan Šrámek
Nástupce	Jan Šrámek
Stranická příslušnost
Členství	HSĽS
Narození	13. října 1887 Veľká Bytča, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. dubna 1947 (ve věku 59 let) Bratislava, Československo
Příčina úmrtí	oběšení
Místo pohřbení	Bazilika svatého Jimrama
Národnost	slovenská
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik, kněz
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Záslužný řád Německého orla
Podpis
Commons	Jozef Tiso
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jozef Tiso (13. října 1887 Veľká Bytča^[1] – 18. dubna 1947 Bratislava) byl římskokatolický kněz, československý a slovenský politik, člen Hlinkovy slovenské ľudové strany, ministr československých vlád a předseda vlády autonomních vlád Slovenska i vlády slovenského státu. V letech 1939–1945 prezident Slovenského státu. Po válce byl československým Národním soudem odsouzen k smrti za vlastizradu (rozbití republiky), spolupráci s nacistickým Německem, nastolení fašistického režimu na Slovensku, maření příprav SNP, pozvání německých vojsk a zločiny spáchané po potlačení povstání, deportace českých občanů a perzekuce odpůrců režimu, pronásledování a deportace slovenských Židů (tj. zločiny proti lidskosti).^[2]

Vystudoval teologii ve Vídni v roce 1910 a téhož roku byl vysvěcen na kněze. Později vedl teologický seminář v Nitře, kde také učil na gymnáziu. V roce 1924 se stal děkanem a farářem v Bánovcích nad Bebravou.

Od roku 1925 byl poslancem HSĽS v československém parlamentu, v letech 1927–1929 zastával funkci československého ministra zdravotnictví a tělesné výchovy. V roce 1938 se stal de facto následovníkem zesnulého předsedy strany Andreje Hlinky a také předsedou vlády autonomního Slovenska. Od 14. března do 26. října 1939 byl předsedou vlády a od 26. října 1939 do 8. května 1945 prezidentem Slovenské republiky, satelitního státu nacistického Německa. Po zvolení za prezidenta a zvláště po Salcburských jednáních v létě 1940 ztratil část politické moci v důsledku posílení fašistického předsedy vlády Vojtecha Tuky. Po vnitropolitickém mocenském zápasu se Tisovi 23. října 1942 povedlo oslabit konkurenční politické křídlo a nastolit prezidentskou diktaturu. Od října 1942 do dubna 1945 měl Tiso oficiální titul Vodca a prezident. Za Tisova prezidentování bylo v roce 1942 ze Slovenska deportováno asi 58 000 Židů do německých vyhlazovacích táborů. Po vypuknutí SNP souhlasil s vysláním německých vojenských jednotek na zákrok proti povstalcům. Po skončení druhé světové války byl zatčen americkými jednotkami v bavorském Altöttingu a vydán do Československa. V Bratislavě byl pak odsouzen Národním soudem za vlastizradu k smrti a 18. dubna 1947 byl oběšen.

Jozef Tiso prosazoval autoritativní a silně katolický stavovský stát. Slováky viděl jako národ, který se má stát nositelem čistého slovanství pod vedením centrální politické strany. Usiloval o vyloučení Židů z hospodářského a kulturního života Slováků a perzekuci slovenských Židů během Slovenského státu označil opakovaně za křesťanskou.

Slovenská společnost je ve vztahu k Tisovi rozdělena. V katolicko-konzervativních a nacionalistických kruzích je oceňován jako hrdina a zakladatel slovenské státnosti. Existovaly snahy o prohlášení Jozefa Tisa za blahoslaveného. Část společnosti včetně historiků SAV mu přisuzuje spoluodpovědnost za perzekuci slovenských Židů, rozbití Československa a zavlečení Slovenska do války s Polskem, Sovětským svazem a formálně i západními spojenci.